V tomto období se areálem zoo ozývá hlasité troubení jelenů. Hlas samce wapiti sibiřského (Cervus canadensis sibiricus) spíše než troubení připomíná vrzání (na rozdíl od mnohem hlubšího hlasu našeho evropského jelena). Slyšet je už za vstupem do zoologické zahrady. Hlas daňka mezopotámského (Dama mesopotamica) zase připomíná chrochtání. Tohoto vzácného kopytníka lze pozorovat ve výběhu Persie při projížďce safari expresem. Poslední se ve videu představí jelen milu (Elaphurus davidianus), kterého lze vidět as slyšet ve výběhu poblíž vstupu do zoo. Co připomíná jeho hlas, ať posoudí každý podle sebe.

Voliéra Papua je jedna z průchozích voliér v ostravské zoologické zahradě. Návštěvníci do ní mohou vstoupit a užít si bezprostřední blízkost zajímavých druhů papuánských ptáků jako korunáč Sclaterův (Goura sclaterii), čejka australská (Vanellus miles), lori horský (Trichoglossus moluccanus), lori tříbarvý papuánský (Lorius lory erythrothorax), dytík velký (Burhinus grallarius), holub dvoubarvý (Ducula bicolor), holub bažantí (Otidiphaps nobilis). Nově k nim přibyl holub zlatoprsý (Gallicolumba rufigula). Zatím jen sameček, chovatelé ale jednají o dovozu samičky a doufají v následné rozmnožení tohoto druhu.

Ve velké průchozí voliéře La Pampa odchovávají dva páry pisil amerických (Himantopus mexicanus) své potomky. Jeden pár tři mláďata, druhý dvě. Mláďata se oběma párům vylíhla téměř současně – v rozmezí 22. až 25. července. Pokud se malé pisily zdržují na písčitém podkladu nebo na štěpce a nehýbou se, jsou snadno přehlédnutelná. Rodiče navíc své potomky střeží a cítí-li ohrožení, jeden rodič se hlasitým křikem snaží vetřelce či predátora odlákat, zatímco druhý zůstává u mláďat. Malé pisily se živí hlavně hmyzem (například různými larvami), který hledají v trávě. Jakmile povyrostou a prodlouží se jim nohy i zobák, začnou se odvažovat i do vody a na mělčinách lovit vodní bezobratlé a drobné obratlovce, jak to dělají dospělí.

V průchozí voliéře „Nížiny východní Číny" v červnu samice ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus), snesla do hnízda vystlaného drobnými kamínky v bezprostřední blízkosti chodníku tři vejce. Samice nakonec vyseděla dvě mláďata, která se vylíhla 15. července. O mláďata se stará ještě několik týdnů po vylíhnutí – mláďata střeží a nabízí jim potravu, kterou tvoří v přírodě ústřice, slávky a další měkkýši, v zoo jsou krmena speciální granulovanou směsí, drobnými rybkami a hmyzem. Ústřičníci jsou podle mezinárodního Červeného seznamu IUCN zařazeni do kategorie blízko ohrožení, nicméně z důvodu poklesu stavu bahňáků v globálním měřítku se jeví ostravská premiéra jako důležitá. Po dobu uzavření voliéry mohou návštěvníci pozorovat ústřičníky a jiné vzácné druhy pozorovat z venku.

Jaguarundi (Herpailurus yagouaroundi) svým vzhledem připomíná spíše lasicovitou šelmu, patří ale mezi malé kočky příbuzné gepardovi a pumě. V Zoo Ostrava je tento zástupce jihoamerické fauny k vidění v komplexu Jižní Amerika. V jednom z výběhů právě odchovává nově sestavený pár svá první mláďata.