Novinky ze Zoo

Ptáci Tibetu a Číny

Expozici tvoří komplex pěti voliér, z nichž 2 největší (první a poslední) jsou volně průchozí a umožňují tak zcela nerušený pohled na chovaná zvířata. Jednotlivé voliéry jsou okénka do domoviny prezentovaných druhů ptáků a návštěvníci jako by pomyslně sestupovali z nejvyšších nadmořských výšek směrem dolů. Každá z voliér je obývána ptačími druhy typickými pro danou oblast a nadmořskou výšku. Jedná se zejména o zástupce skupiny ptáků hrabavých (především bažantů). A protože předlohou při aranžování voliér byly skutečné biotopy v jednotlivých nadmořských výškách, můžete ptáky pozorovat v přirozené vegetaci doplněné kamennými sestavami tak, jako byste skutečně procházeli rozmanitou, krásnou, ale ohroženou přírodou Tibetu a Číny.

1. voliéra „Himaláje“ (4 000 – 5 000 m n. m.)

Štíty hor a vysokohorská údolí Himaláje v nadmořské výšce až 4 000 – 5 000 m n. m. jsou předlohou pro první voliéru. Nejnápadnějším obyvatelem je zde bažant lesklý (Lophophorus impejanus), jehož samci mají krásně pestré zbarvení. Svými hlasovými projevy je zajímavé kavče červenozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax). Z rostlin zde rostou, např. pro tuto oblast typické rododendrony a kosatce. Život v těchto výškách je velmi náročný a tvrdým podmínkám se přizpůsobilo jen málo rostlinných i živočišných druhů.

3. voliéra „Bambusové porosty Sečuanu“ (2 000 – 3 000 m n. m.)

V nadmořské výšce asi 2 000 – 3 000 m n. m. se v Sečuanu nacházejí rozsáhlé bambusové porosty. Satyři Temminckovi (Tragopan temminckii), bažanti zlatí (Chrysolophus pictus) spolu s drozdem černoprsým (Turdus dissimilis) a bulbulem červenouchým (Pycnonotus jocosus jocosus) jsou jejich známými obyvateli, i když k těm nejznámějším obyvatelům patří jistě pandy. V těchto nadmořských výškách je již znát činnost člověka a proto zde mnoho druhů zvířat patří k ohroženým, ubývá např. i satyrů.

4. voliéra Junnan – smíšený les (1 000 – 2 000 m n. m.)

Lesní porosty Junnanu obývá vzácný bažant Humeové (Syrmaticus humiae), horní stromové patro osídluje hrdlička čínská (Stigmatopelia chinensis) a  holub zelenokřídlý (Chalcophaps indica), keřové patro je domovem sojkovce jihočínského (Garrulax milnei) a na okrajích lesa, na volných prostranstvích, poletuje špaček čínský.  Druhová skladba je v těchto porostech poměrně bohatá, ale zároveň zde dochází k mnohem častějším tlakům ze strany člověka. Není divu, že řada zvířat patří rovněž k vzácným a ohroženým.

5. voliéra Nížiny východní Číny (0 – 1 000 m n. m.)

Jihovýchod Číny je velice hustě osídlen člověkem, a to s sebou nese i změnu životního prostředí. Zatímco někteří živočichové se změně přizpůsobili, jiní se stali velmi vzácní a ohrožení vyhubením. Nížinné vodní plochy vzácně obývají čírky sibiřské (Anas formosa), běžnější jsou volavky rusohlavé (Bubulcus ibis), tenkozubci opační (Recurvirostra avosetta), ústříčníci velcí (Haematopus ostralegus) a čejky chocholaté (Vanellus vanellus). V korunách stromů poletují hlučné straky modré (Cyanopica cyanus cyanus) a a v houští žije nenápadný kur bambusový (Bambusicola thoracicus). Ze zmíněných biotopů jsou právě nížiny druhově nejbohatší. Mezi druhy, které se přizpůsobily z části i změnám přirozeného prostředí v důsledku působení člověka, patří právě drobný kur bambusový.

zpět