Jižní Amerika
Úpravou expozice malých kočkovitých šelem vznikl expozičně-chovatelský komplex Jižní Amerika, jehož součástí je i největší průchozí voliéra v naší zoo La Pampa.
Tayra
Toto jméno nezdobí exotickou květinu, ale štíhlou, elegantní lasicovitou šelmu s dlouhým ocasem ze Střední a Jižní Ameriky. Jako všechny lasicovité šelmy je značně přizpůsobivá a najdete ji v původních i degradovaných tropických lesích, za potravou se vydává na plantáže, zabloudí i do měst. Vyhýbá se však místům bez stromů. Výborně plave, a díky dlouhým, silným drápům velmi obratně šplhá a dokáže přeskočit i ze stromu na strom. Na zemi i v korunách loví hmyz, plazy, hlodavce, malé opičky či ptáky. Ráda taky vajíčka a med. Její výpravy na banány, mango a jiné plody majitelé plantáží nevítají zrovna nadšeně. V doupěti ve stromové dutině, mezi kořeny stromů nebo ve skalní puklině samice po 70 dnech březosti rodí obvykle 2-3 mláďata. Stavy tayry v přírodě klesají v důsledku ničení tropických lesů, lovu pro kožešiny, srážkám s auty.
Jaguarundi
Plochá hlava, protáhlé tělo, krátké nohy a jednobarevná srst. Svým vzhledem spíše připomíná lasicovitou šelmu. Tato asi 9kg kočkovitá šelma obývá lesy, travnaté, bažinaté i polopouštní oblasti Jižní Ameriky. Živí se lovem drobných savců, ptáků, bezobratlých i sběrem plodů. Potravu hledá převážně na zemi, ale hbitě šplhá a pohybuje se na stromech. Samice po asi 70denní březosti rodí v dutině stromu až 4 skvrnitá mláďata. Dospělí jedinci mohou být šedohnědě, černě nebo zlatavě zbarveni. Jaguarundi je občas domorodci chován k lovení hlodavců. Ohrožuje jej ničení přirozeného prostředí a odvetné akce za lov drůbeže, někdy uvízne i v pasti určené pro jinou zvěř.
Mara slaništní není druhem krátkouchého zajíce, ale 2,5kg hlodavcem z příbuzenstva morčat. Zajíce připomíná hlavně tvarem těla a dlouhýma nohama s osrstěnými chodidly. Obývá oblasti se suchou zasolenou půdou a sporými porosty trnitých keřů a stromků. Živí se spásáním vegetace. Mary žijí v rodinných skupinkách tvořených rodičovským párem a mláďaty. Vyhrabávají si vlastní rozsáhlé podzemní nory, případně využívají opuštěné nory jiných druhů zvířat. Samice po 77denní březosti rodí jedno až tři mláďata. O potomky pečují oba rodiče.
Víte, že mary praktikují cekotrofii, tedy opětovně požírají výměšky slepého střeva? Mary, stejně jako králici, zajíci a morčata tak mohou využít i jinak nedostupné živiny.
Ocelot slaništní je společně s pumou nejjižněji žijící kočkovitá šelma Jižní Ameriky. Dokáže se přizpůsobit rozmanitým prostředím, ale upřednostňuje husté lesy nebo křovinaté oblasti, které jí poskytují úkryt. Dovedně plave a loví vodní živočichy. Skvěle šplhá, ačkoli potravu vyhledává převážně na zemi. Její oblíbenou kořistí jsou malí ptáci, ještěrky, hlodavci nebo hmyz. Samice po 70 dnech březosti rodí 2–3 koťata v doupěti pod keřem nebo pod kořeny stromu. Ocelot slaništní oproti jiným šelmám obhajuje docela malé teritorium, tím pádem má větší populační hustotu než jiné druhy koček, a proto patří mezi nejhojnější jihoamerické kočkovité šelmy. Jeho stavy však klesají zejména kvůli nelegálnímu lovu. Na jeden plášť je zapotřebí asi 25 kožešin. Ty ocelotí jsou skvrnité a existují i melanističtí, tedy černě zbarveni jedinci.
Poblíž expozice Jižní Amerika stojí model kostry obrovského pravěkého hrůzoptáka jménem Phorusrhacos longissimus.
Máte rádi filmy typu Jurský park? Tak přesně pro vás je tu model kostry 2,5m vysokého a asi 130kg nelétavého ptáka jménem Phorusrhacos. Fandíte sérii Putování s dinosaury a běhání jen tak není pro vás dostatečně motivující? Tak si představte, že jste se ocitli v Jižní Americe ve středním miocénu před asi 12 miliony let, a za vámi cvaká tento hrůzopták svým 70 cm dlouhým zobákem silným tak, že rozdrtí i kost. Pravděpodobně byste brzy dostali šanci pocítit, to co jeho oblíbená kořist - jihoameričtí savci té doby. Phorusrhacos totiž díky svým dlouhým silným nohám vyvíjel rychlost asi 50 km za hodinu, létat ale, stejně jako dnešní pštrosi, neuměl. Hrůzoptáci převzali roli vrcholových predátorů po vyhynutí většiny dinosaurů před 65 miliony let. Jižní Ameriku obývali nejdéle – dlouhých 60 milionů let a z tohoto období známe 17 druhů.
