Kampaň na záchranu evropských šelem

EAZA European Carnivore Campaign 2008/2009 - ´Living together´
Kampaň Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií na záchranu evropských šelem

CO JSOU TO ŠELMY?
Slovo „carnivore“ znamená doslova „masožravec“. Výraz pochází z latinského carne, což znamená maso a vorare znamenající pozřít. Proto je šelma zvíře živící se masem. Tuto potravu získají buď lovem, nebo nálezem kořisti v přírodě. Slovo „masožravec“ se vztahuje k řádu savců známých jako Carnivora - ŠELMY.  Tento řád zahrnuje kočky, psy, hyeny, medvědy, lasičky, vydry, cibetky atd. Může to vypadat zvláštně, ale ne všichni zástupci šelem jsou výhradě masožravci. Například medvěd hnědý se rovněž živí ovocem, bobulemi a kořínky. Na druhou stranu existuje řada druhů jako delfíni či rejsci, kteří se živí masem, ale nepatří do řádu šelem.
Hlavní zástupci šelem jsou dobře přizpůsobeni k lovu a požití masité kořisti. I přestože se někteří živí velkým množstvím rostlinné potravy. Mnoho druhů je specializováno k lovu hlodavců, některé další druhy jsou přizpůsobeny zase na jiný druh kořisti – např. jezevec, který se živí převážně žížalami.


PROČ KAMPAŇ PRO EVROPSKÉ ŠELMY?
Když my, Evropané, přemýšlíme o ochraně přírody, většinou máme na mysli exotické druhy a vzdálené země. Zapomínáme však, že tady v Evropě máme stále krásnou, různorodou krajinu a naši vlastní rozmanitou a unikátní divokou přírodu, která rovněž potřebuje pomoc. Tento nedostatek informovanosti o našem vlastním přírodním dědictví je pochopitelný, málokdy se totiž s tímto problémem setkáváme během každodenního života. Cestujeme do práce, školy nebo na nákupy, často po přeplněných silnicích, frekventovaných železnicích a dálnicích či přelidněných sídlištích. Setkáváme se s jinými lidmi, s hospodářskými zvířaty, ptáky, ale málo, jestli vůbec, s  divokými savci. Je jednoduché zapomenout, že v našem stínu tito divocí tvorové stále přežívají a v některých případech dokonce prosperují.
Lidskou činností se přirozené prostředí zvířat stává stále víc fragmentované (tzn. rozkouskované) a znečištěné. Díky ztrátě svého přirozeného biotopu se stěhují do „našeho“ prostoru, kde musí soupeřit o „naše“ zdroje. Výsledkem je to, že je lidé přestanou respektovat a vnímat jako krásné a zajímavé tvory a začnou na ně pohlížet jako na škůdce, kteří ničí náš majetek. Tento předsudek nejvíce postihuje velké evropské šelmy. Vzhledem k tomu, že stojí na vrcholu potravního řetězce, jsou prvními, jež se dotknou problémy jejich kořisti: ztráta biotopu, znečištění, nadměrné využívání prostředí. Tito tvorové jsou tedy mírou kvality našeho životního prostředí a motivací na jeho ochranu. Pokud vytvoříme prostředí, ve kterém mohou šelmy žít, znamená to, že je prostředí zdravé.
A nakonec, v předcházejících kampaních EAZA jsme se snažili ovlivnit chování lidí na jiných kontinentech pro ochranu ohrožených druhů a ochranu jedinečných biogeografických regionů. Nemůžeme poučovat lidi v jiných dalekých zemích o tom, jak je důležité, aby přizpůsobili svůj životní styl tak, aby tygr, nosorožec nebo gorila přežili, pokud to samé nedokážeme pro rysa pardálího nebo norka evropského. My všichni si musíme uvědomit, že ochrana životního prostředí začíná u nás doma.

PROBLÉMY A ŘEŠENÍ
Šelmy Evropy stojí před dvěma protikladnými problémy: prvním je zvyšování počtu šelem, druhým pak jejich snižování. Téma kampaně „Soužití“ je vztaženo k oběma problémům. „Soužití“ na jedné straně představuje činnosti, které podporují přežití ohrožených šelem, na straně druhé se snaží naučit nás, lidi, žít v blízkosti těch druhů šelem, u kterých se zvyšuje početnost a které zasahují do „našeho“ teritoria, a jsou tak příčinami konfliktů.

1. Velké šelmy, které na určitou dobu vymizely z mnohých koutů západní Evropy, postupně znovu osídlují její původní biotopy. Díky změnám ve využívání krajiny v posledních letech dochází k tomu, že většina Evropy je pokryta lesy více, než tomu bylo před lety. Výsledkem toho je, že vzrůstá početnost některých šelem a ty se šíří do nových oblastí. Z hlediska ochrany přírody je to pozitivní vývoj. Toto šíření však přivádí živočichy do stále větší blízkosti lidí, což se pak může projevit ztrátami dobytka, škodami na majetku a soupeřením o zdroje potravy. Tyto faktory pak snižují toleranci k šelmám, v nejhorším případě mohou vést k jejich pronásledování.

2.Počty mnohých šelem se důsledkem lidské činnosti stále snižují. Na tuto skutečnost má rovněž vliv ztráta biotopu, znečištění, pronásledování, konkurence a křížení s nepůvodními nebo domestikovanými druhy.
Tyto problémy by mohly být vyřešeny změnou našeho myšlení a chování tak, abychom podpořili koexistenci, čili „soužití“. Lidem, kterým šelmy udělali škodu na dobytku a živobytí, může být poskytnuta kompenzace. Avšak lepším řešením by bylo, aby k takovým škodám vůbec nedošlo. K domu by mohla pomoci řada preventivních opatření, jako např. zavírací odpadkové kontejnery odolné přístupu medvědů, ovčáčtí psi střežící stáda apod. Zášť některých lovců vůči šelmám, které kradou „jejich kořist“ může být zmírněna vhodnými normami lovu. Stejně důležitý je také vhodný management obnovy prostředí, protože by pro šelmy zabezpečil dostatek prostoru pro jejich život a šíření. Nicméně nesmíme opomenout management a ochranu samotných druhů. Pro některé druhy je nevyhnutelná reintrodukce či relokace pro zajištění životaschopnosti jejich populací, u jiných je zase potřebná kontrola invazivních druhů. Podpoření turistiky do divoké přírody může mít za následek to, že šelmy mohou poskytnout vylepšení místní ekonomiky, než aby ji vysávaly.
Šelmy mají často špatnou pověst (jako např. v pohádce O Červené Karkulce), což vede k negativní zaujatosti u veřejnosti. Vhodné vzdělávání a kampaň podpoří uvědomění si této situace a může napomoci vytvoření více pozitivního image šelem. Je třeba vzdělávat veřejnost o důležité funkci, kterou v prostředí šelmy mají, a o jejich speciální úlohu, kterou sehrávají při vytváření našeho národopisu a kultury. 

CÍLE KAMPANĚ

Cíle Kampaně EAZA pro evropské šelmy:

1.    Upozornit veřejnost na rozmanitost přírody, která stále přežívá kolem nás; a také aby si ji dokázali vážit, cenit, být na ni hrdí a chtěli ji ochraňovat.

2.    Upozornit veřejnost na zvyšující se početnost šelem a na rozšiřování jejich teritorií a poukázat na kroky, které je třeba podniknout pro společné soužití.

3.    Upozornit na náš způsob života a na činnosti, které mají za následek ničení životního prostředí – ztrátu biotopu, fragmentaci a znečištění, které spolu ohrožují budoucnost našich vzácných        druhů šelem.

4.    Vysvětlit, že přítomnost těchto velikých druhů šelem je dobrým indikátorem zdravotního stavu našeho prostředí.

5.    Poukázat veřejnost na to, že ochrana životního prostředí je nutná doma a ne jen ve vzdálených koutech Země.

6.    Získat finanční hotovost k podpoře specifických projektů, které usnadní „soužití“.


EVROPSKÁ DVANÁCTKA
Evropa je domovem několika druhů velkých i malých šelem. V rámci této kampaně není možné se zaměřit na všechny, a proto bylo vybráno 12 charizmatických ohrožených druhů jako představitelů kampaně. Tuto dvanáctku kampaně 2008/2009 tvoří:

Liška polární (Alopex lagopus) – středně velká šelma obývající arktické pobřeží severní Evropy a Asie, ohrožená převážně globálními změnami klimatu, znečištěním životního prostředí a konkurencí lišek obecných. Ve Fennoscandii (geografické vyjádření oblasti Skandinávského poloostrova, pol. Koly, Karelie a Finska) se lišky polární vyskytují ve velmi malých izolovaných populacích. Stupeň fragmentace se zvyšuje díky vymírání lokálních populací. Navzdory ochrany trvající více jak 75 let se populace lišky polární nezvětšují.
Kožešina lišek polárních má výborné izolační schopnosti; na podzim může představovat víc jak 50% hmotnosti tuku. Liška dokáže omezit oběh krve v periferních částech těla, snížit rychlost metabolismu, tělesnou teplotu a příjem potravy v zimě, energetické výdaje v zimě a v období hladovění.

Medvěd hnědý (Ursus arctos) – velká šelma vyskytující se v horských lesích a tundře Evropy. Některé populace jsou malé, izolované, jejichž přežití je nejisté. Jiné populace jsou velké a kontinuální. Největší hrozbu představuje pytláctví a konflikt s lidmi díky škodám na hospodářských zvířatech a vybírání včelích úlů.
Medvěd hnědý je ze všech druhů medvěda nejvíce rozšířen. Evropské druhy medvěda jsou méně agresivní než medvědi hnědí Asie a Ameriky. Medvídě váží po narození okolo 0,5 kg.

Vydra říční (Lutra lutra) – tato středně velká šelma obývá okraje vod v celé Evropě do nadm. výšky 1 000 m n. m. Vydra je nejvíce ohrožena znečištěním vod převážně chemickými látkami (organochloridy, polychlorovanými bifenyly, těžkými kovy), stavěním přehrad a vysoušením mokřadů. V některých oblastech jsou nejvíce ohroženy nelegálním lovem. V západní Evropě často padají za oběť při střetech s vozidly na rušných silnicích.
Pod hladinou dokáže vydržet víc jak 6 minut. Mláďata vyder mají přirozený strach z vody a k pohybu ve vodě potřebují velké povzbuzení od rodičů.

Rys ostrovid (Lynx lynx) – zástupce velkých šelem Evropy. Obývá lesy, horské oblasti a tundru. Největší hrozbu představuje pytláctví a konflikt s lidmi z důvodu škod na hospodářských zvířatech. Lovci jej při lovu považují za soupeře.
Pokusy o reintrodukci od 70. let 20. století ve Švýcarsku a Rakousku se setkaly s mírným úspěchem.

Kočka divoká (Felis silvestris) – středně velká šelma obývající lesnaté, převážně dubové lesy a břehové porosty střední a jižní Evropy. Největší hrozbu pro kočku divokou představuje křížení s kočkou domácí, přenos nemocí a kompetice se zdivočelými kočkami, ztráta přirozeného životního prostředí, fragmentace a degradace. Další hrozbou je úmrtnost na silnicích a pronásledování.
Může žít v močálech a sezónně zaplavovaných lesích, živí se krysami, úkryt vyhledává na stromech.

Norek evropský (Mustela lutreola) – malá šelma vyskytující se poblíž břehů vodních toků, jezer a mokřadů. Nejvíce ohrožen ztrátou životního prostředí, globálními změnami klimatu, vymizením populace raka říčního a kompeticí zavlečeného silnějšího druhu - norka amerického do Evropy. Mezi další hrozby patří křížení s tchořem, lov a pytláctví, mortalita na silnicích.
Na podzim a v zimě často migruje, kdy hledá nezaledněné vodní toky.

Šakal zlatý (Canis aureus) – středně velká šelma, rozšířená v suchých stepích jižní Evropy.  Největší hrozbu pro něj představují otrávené návnady, pytláctví a psinka.
Jméno odvozeno z perského „shagal“. Egyptský bůh Anubis je zobrazován jako muž s šakalí hlavou, původ ve zlatém šakalovi je připisován rovněž u řeckého boha Herma a netvora Cerbera. Šakal je často zmiňován v Bibli jako zlověstný tvor, převážně v žalmu 63, kde se uvádí, že nevěřící poslouží jako potrava šakalům. Evropský poddruh patří mezi největší poddruhy zlatého šakala, v Maďarsku a Rakousku je znám jako maďarský rákosový vlk (Hungarian reed wolf). V Rusku, psi Sulimov, byli vyšlechtěni kříženci zlatého šakala a sibiřského huskyho jako stopaři ve víře, že šakal má vynikající sluch.

Vlk obecný (Canis lupus) – zástupce velkých šelem obývající zalesněné a horské oblasti Evropy. Nejvíce ohrožen díky konfliktu s lidmi v důsledku škod na hospodářských zvířatech, příbuzenskému křížení, pytláctví a křížení se psem domácím.
Žádná jiná šelma nehraje tak výraznou roli v lidské kultuře jako vlk. Vlci se objevovali na symbolech a v mnoha legendách, buď jako objekt nenávisti nebo naopak úcty.

Rys pardálový (Lynx pardinus) – velká šelma obývající křovinaté krajiny a neobdělávané pastviny jižní Evropy. Hlavní potravou rysa pardálového tvoří králíci. Proto pokles populace králíků důsledkem nemocí (myxomatóza a králičí hemorrhagie) a lovu vede k ohrožení populace rysa. Mezi další hrozby patří změna přirozeného prostředí, intenzivní zemědělství, rozvoj infrastruktury, plantáže jehličnanů a blahovičníků.
Dlouho považován za poddruh rysa ostrovida. Nedávné molekulární analýzy podpořily teorii, že rys pardálový a rys ostrovid byli odděleni ještě dřív než rys ostrovid a rys kanadský. Rys pardálový je z kočkovitých šelem nejvíce ohrožený.

Tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) – zástupce menších šelem obývající stepi a podhorské oblasti do nadm. výšky 2000 m n. m., rozšířen v jihovýchodní Evropě po Rusko a Čínu. Ohrožen ztrátou životního prostředí, snižováním počtu jeho přirozené potravy (hlodavci – používání prostředků hubící hlodavce) a pronásledováním kvůli škodám na drůbeži. Možná kompetice s tchořem stepním (Mustela eversmanni). 
Tchořík skvrnitý byl vyhledávaný pro svou kožešinu známou jako tchoří kožešina. Latinský název Vormela pochází z německého slova „wurmelein“, což znamená červíček.

Medvěd lední (Ursus maritimus) – velká šelma Evropy obývající Grónsko a nejsevernější části Ruska. Největší hrozbu představuje postupná redukce rozlohy ledových ker vzniklá důsledkem globálních změn klimatu, pytláctví, znečištění životního prostředí, těžba ropy a plynu, organické znečištění a akumulace jedovatých látek v těle ledních medvědů získaná přes potravní řetězec (chlorované uhlovodíky).
Medvěd lední dokáže rozpoznat kořist vzdálenou téměř kilometr a zakrytou sněhem do hloubky 1 m. Při menší dostupnosti potravy dokáže snížit normální rychlost metabolismu na rychlost při hibernaci. Játra ledních medvědů jsou jedovatá – obsahují vysokou koncentraci vitaminu A – lovci zahazují játra do moře nebo je spálí, aby uchránili psy před potenciální otravou. Samice ledních medvědů se musí několikrát spářit (s jedním nebo více samci), aby podnítily ovulaci a oplodnění (tzv. indukovaná ovulace). Utajená březost, kdy se vývoj zárodku na nějakou dobu zastaví, zajistí, že se mláďata narodí během zimní hibernace

Rosomák (Gulo gulo) – středně velká šelma obývající tajgu a tundru v severní části Evropy. Nejvíce ohrožen pytláctvím, kladením otrávených návnad a konflikty s lidmi díky škodám na hospodářských zvířatech. Ohrožen díky malému fragmentovanému rozšíření, nízké reprodukční schopnosti a vysoké mortalitě mláďat. Obnovení populace je velice pomalé vzhledem ke slabým loveckým schopnostem.
Rosomáci mají vynikající čich, slabý zrak, neurčitý sluch. Rosomáci jsou někdy nazýváni „Hyenami Severu“.

EKOLOGICKÉ SÍTĚ. PROČ JE POTŘEBUJEME?
Každý organismus potřebuje specifické místo k životu - stanoviště druhu.  Některé druhy vyžadují stanoviště rozlehlá, některé zcela malá. To závisí na jejich ekologických nárocích a velikost teritoria.  Západní Evropa je člověkem intenzivně využívána, což má za následek fragmentaci nebo až ztrátu stanovišť.  Obrázek č. 1 znázorňuje proces fragmentace přírodních stanovišť.  Rozlehlá přírodní stanoviště (schéma vlevo) se vlivem lidského zásahu, jako je např. odlesňování, v průběhu času mění. Rozloha půdy se snižuje nebo je roztříštěna na malá políčka (schéma vpravo).
Díky fragmentaci stanovišť již mnoho druhů v západní Evropě vymizelo nebo jim v některých regionech hrozí vyhynutí v budoucnu. Pokud se velké přírodní oblasti roztříští do menších, jen velmi málo druhů populací v těchto izolovaných políčkách stanovišť přežije. Zda druhy přežijí nebo ne, často závisí na křehké rovnováze. Například řada špatných let, epidemií nebo nešťastných náhod může vést k vyhynutí druhů. Nicméně, dobrá spojitost krajiny podá druhům větší šanci k přežití po dlouhou dobu.  Navíc, dopad klimatických změn, v jehož důsledku se druhy a stanoviště budou přesouvat na sever Evropy, se může díky dobré spojitosti krajiny rovněž snížit.
Spojitost krajiny závisí na pohybu druhů a typu vhodných stanovišť a na jejich seskupení a krajině. V tomto ohledu jsou pro určité druhy velmi důležité koridory. Spolu s tzv. jádrovými oblastmi tvoří koridory základní složky ekologických sítí. Ekologická síť je systém oblastí, které jsou spojeny ekologickými nebo hmotnými spojkami. Ekologická síť se skládá z jádrových oblastí, koridorů, nárazníkových zón a v některých případech obnovených oblastí.  Klíčovou roli v zajištění prostorové spojitosti sítí proto tvoří koridory.
V současnosti se největší úsilí vkládá do rozvoje ekologických sítí, např. prostřednictvím výstavby koridorů pro divoce žijící zvířata.

Obrázek č. 1
KORIDORY
Koridory umožňují biologické procesy jako rozšiřování nebo pohyb zvířat. Posilují prostorovou spojitost sítě stanovišť, což je klíčová úloha při záchraně mnoha druhů.  Různé druhy vyžadují různé příhodné podmínky pro život, proto je důležité, aby byly koridory tzv. šity na míru.
Funkce koridorů
Koridory se mohou dle funkce dělit do tří skupin.
1)    Dojížděcí koridory slouží k pravidelnému cestování druhů z lokalit odpočinku, popř. rozmnožování, na lokality sloužící ke spásání potravy. Podporují každodenní pohyb mezi těmito prvky a působí prospěšně, protože snižují riziko predace, poskytují dozor a napomáhají pohybu krajinou.
2)    Migrační koridory slouží ke každoročním migračním pohybům z jedné oblasti do druhé (např. z míst rozmnožování do zimovišť). Biologický proces migrace je základní aktivitou pro mnoho druhů. Nejznámější je migrace ptáků a ryb.
3)    Koridory rozptylu slouží pro jednosměrný pohyb jedinců (obvykle mláďat) nebo celé populace buď z místa narození, nebo dřívějších hnízdních lokalit do nových hnízdních lokalit. Rozšiřování druhů je základním procesem vedoucím k přísunu jedinců z jiných populací nebo ke znovuosídlení vhodných stanovišť.

Podle tvaru můžeme rozeznávat další 3 – 4 typy koridorů (viz obrázek č. 2): liniové, odrazové můstky a krajinné koridory. Bezobratlí živočichové využívají čtvrtý podtyp: liniový koridor s uzlovými body.  

Obrázek č. 2 – typy koridorů dle tvaru     
                        
PROJEKTY

Stejně jako v jiných kampaních EAZA, se Kampaň pro evropské šelmy bude snažit získat finanční prostředky pro různé ochranářské programy. Bylo vybráno celkem 16 projektů, jež jsou distribuovány v Evropě a pokrývají několik původních druhů šelem. Všechny vybrané projekty jsou propojené s tématem kampaně „Soužití“. Aby všechny projekty bylo možné realizovat, zaměřuje se Kampaň pro evropské šelmy na dosažení, nebo v lepším případě překročení částky 750 000 €, stanovené Kampaní pro obojživelníky.

PŘEDSTAVUJEME NĚKTERÉ Z PROJEKTŮ…

Založení ostrovní populace norka evropského na ostrově Saaremaa v Estonsku
Žadatel: nadace LUTREOLA
Požadované finanční prostředky: €51,000

Norek evropský patří k jednomu z nejvíce ohrožených šelem v Evropě. Vyskytuje se na severovýchodě Španělska (okolo 500 jedinců), na západě Francie (okolo 200 jedinců), v Rumunsku (odhaduje se na 1 000 jedinců), v Ukrajině (odhaduje se 500 jedinců), v Rusku (počet není znám, odhaduje se několik tisíc). Všechny populace norka evropského jsou roztříštěny a čelí mnoha rozdílným negativním vlivům. Největší z nich představuje úbytek stanovišť, způsobený zavlečením norka amerického. Tento druh je široce rozšířen v Evropě a postup jeho rozšiřování koresponduje s postupem mizení norka evropského. Norek evropský je v Evropské unii označován za kriticky ohroženého, v rámci evropského kontinentu za ohroženého.
(http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/ema/species/mustela_lutreola.htm)
Pravděpodobně jediný způsob záchrany norka evropského ex situ je podporovat nebo založit malé populace v oblastech, jež jsou nepřístupná norku americkému, ale s vytvořením dostatečného množství stanovišť pro životaschopnou populaci.

Od roku 2000 pracovala nadace LUTREOLA ve spolupráci s různými institucemi na založení ostrovní populace norka evropského na ostrově Hiiumaa (1 000 km2) v Estonsku. Tato činnost započala vystěhováním norka amerického z ostrova v letech 1998 – 1999. Po té byl na ostrově vysazen norek evropský v populaci čítající 20 – 30 jedinců. Tato populace sice v současné době ještě není soběstačná, avšak tohoto stavu pravděpodobně dosáhne již během několika let. Záchranný projekt, jenž však probíhá pouze na jediném ostrově, je z hlediska nepředvídatelných katastrof velmi zranitelný. Založením nové populace na dalším, v Estonsku největším, ostrově Saaremaa (2 400 km2), by se riziko ztráty stabilní populace v případě nepředvídatelných katastrof mohlo snížit.

ÚKOLY A CÍLE PROJEKTU
Projekt si klade za úkol založit hlavní ostrovní populaci norka evropského na ostrově Saaremaa:
-    v letech 2009 – 2010 vysadit ročně 30 – 40 jedinců norků evropských
-    zachovávat přežití minimálně 10 – 15 % vysazených zvířat
-    zaznamenat první rozmožení norka evropského ve volné přírodě na ostrově Saaremaa
 

Preventivní opatření a záchrana medvědů na Slovensku
Žadatel: Alertis – fond pro medvědy a ochranu přírody
Požadované finanční prostředky: €15,000

V souvislosti s obnovou populace medvěda hnědého na Slovensku vzrostl počet konfliktů mezi lidmi a medvědy. Naneštěstí tyto konflikty ohrožují ochranu a opatření nezbytné k dlouhodobému přežití druhu. Nebezpečné situace vyvstávají zásluhou nedostatečného hospodaření s odpady a úmyslným vábením medvědů pro turistickou atrakci. Úroveň informovanosti mezi místními obyvateli a turisty o vhodném chování v krajině, kde žijí medvědi, je nízká. Negativní stránky medvědů často zaplňují novinové titulky, vyvolávající pocit strachu. Myslivci se dožadují značného snížení počtu medvědů.

Během projektu B.E.A.R.S. (Bear Education, Awareness and Research in Slovakia) jsou jako efektivní řešení lidských-medvědích konfliktů podporována nesmrtící preventivní opatření. Hlavním cílem je zlepšit povědomí v hotelích, rekreačních centrech a tábořištích, majitelů chalup, turistů, lesníků, myslivců, místních úřadů, zaměstnanců Národního parku, učitelů, žáků a studentů, novinářů a veřejnosti o preventivních opatřeních, které mohou být použity ke zvýšení bezpečnosti lidí v blízkosti medvědů, a nakonec snižování zbytečného zabíjení medvědů. 
Hlavní ohnisko zájmu bude zaměřeno na zdokonalení systému skladování odpadků v oblastech výskytu medvědů. Projekt bude mít dvě souběžně probíhající složky. Praktická část bude demonstrovat vylepšený systém hospodaření s odpady v oblastech, které měly nedávnou zkušenost s medvědy, a ukazovat, jak mohou být realizována další praktická opatření k zastrašení medvědů z hotelů, tábořišť a chalup.

ÚKOLY A CÍLE PROJEKTU
Úkolem je zlepšit povědomí o ochraně medvědů, o hospodaření s odpady ve vztahu k medvědům a jak použít preventivní opatření, jež může snížit počet konfliktů mezi lidmi a medvědy. Například budou vyrobeny speciální odpadkové kontejnery. Tento kontejner je těžko přístupný medvědům, což prokázal test provedený v zoo. V nadcházejících letech budou vyrobeny další kontejnery, které budou propagovány a distribuovány v zemi. Kromě toho budou propagovány další preventivní opatření jako elektrické ploty a spreje.

Podpora příznivého chovu vodních živočichů a směrnice ochrany divoce žijících druhů zvířat v některých soustavách přítoků v Albánii
Žadatel: Ochrana přírodního prostředí Albánie (Protection and Preservation of Natural Environment of Albania)
Požadované finanční prostředky: €11,500

Po roce 1990 se ve venkovských oblastech stal oblíbenou ekonomickou aktivitou chov vodních živočichů. Farmáři však zjistili, že značné množství ryb padne za potravu vydře. V Albánii neexistují přesná data vypovídající o současném stavu vyder. Přítomnost tohoto druhu je zaznamenána Begem (1997) a v State of Environmental Report and National Strategy for Biodiversity and Action Plan. Na Červeném seznamu Albánie (MoEFWA, 2007) je vydra uvedena jako zranitelný druh. Nejsou zde však doporučeny žádné speciální opatření k její ochraně. Neexistuje žádný akční plán, který by poskytoval pokyn pro záchranu druhů.

ÚKOLY A CÍLE PROJEKTU
Hlavním cílem projektu je podpora příznivého chovu vodních živočichů a zavedení směrnic k ochraně divoce žijících druhů zvířat. Zajistit ochranu druhů v právním systému, zajistit, aby aktivity na záchranu druhů a jejich stanovišť byly realizovány na dostatečné úrovni ochrany v národních a místních plánech a aby politika rybaření neovlivnila nepříznivě místní vydří populaci

Zajištění spojitosti rozlehlých biotopů šelem v Bulharsku ochranou jejich migračních koridorů
Žadatel: společnost pro divoce žijící zvířata BALKANI (BALKANI Wildlife Society), Bulharsko
Požadované finanční prostředky: €80,000

Bulharsko je převážně hornatou zemí s dobrou populací medvědů a vlků. Rys z této země vymizel na začátku 40. let 20. století, ale v poslední době se do země znovu přirozeně vrací ze Srbska, přes západní Bulharské hranice. Šakal zlatý osídluje téměř celou zemi v nižších nadmořských výškách, poblíž vodních zdrojů.
Nicméně, tito představitelé divoké přírody jsou ohrožení rychlým vývojem infrastruktury v celé zemi. Velká lyžařská letoviska, četné hotely, penziony apod. jsou stavěny přímo v horách, jiné jsou situovány téměř v každé hornaté lokalitě v zemi. V místech, kde lesy slouží jako důležitý biokoridor, jsou lesy káceny. Spojitost prostředí velkých šelem je velkou rychlostí ničena. Důležitá spojení mezi subpopulacemi v zemi jsou přetržena.

Bulharsko vstoupilo do Evropské unie v lednu 2007. Síť NATURA byla vyhlášena a přijata Radou ministrů a Evropským společenstvím po bio-geografickém semináři v lednu 2008. Nicméně, mnoho lokalit v síti NATURA nemůže poskytovat efektivní ochranu kvůli fragmentaci vedoucí k ničení stanovišť blízko lokalit NATURA. Je zde naléhavá potřeba zachovat oblasti, jež jsou důležitými migračními koridory velkých šelem, tedy zabránit rozvoji infrastruktury a průmyslu v těchto oblastech, zachránit již existující lesy splňující funkci biokoridorů a provést zalesnění za účelem zlepšení kvality potenciálních biokoridorů. Aktivity k zalesnění těchto koridorů jsou financovány z programů EU. Hlavní myšlenkou je přetvoření opuštěné zemědělské půdy v lesy. To bude aplikováno pro primární zalesnění z  programu National Rural Development program (financován z EU). Tyto činnosti budou spolufinancovány se současným projektem, což by mělo pokrýt všechny výdaje související se zalesněním.

Přerušení biokoridorů ovlivňuje velké šelmy převážně v západní polovině země. Na středozápadě a severozápadně Bulharska leží důležité koridory, které by měly být zachovány za účelem zajištění obnovy výskytu rysa v zemi. Podél západní hranice a na jihozápadně Bulharska je třeba zachránit spojení mezi stanovištěm vlka a medvěda. Podél západní hranice země se rozkládá množství hor, které vytváří plynulé rozlehlé horské pásmo s občasnými překážkami. Spojení mezi tímto řetězem hor západního Bulharska a středozemními stanovišti je pro druhy velkých šelem rovněž velmi důležité. Nicméně, s malými výjimkami bylo toto spojení přetrženo stavbou silnic a urbanizací rovin.

ÚKOLY A CÍLE PROJEKTU
Hlavním cílem projektu je obnova spojení mezi dvěma lokalitami sítě NATURA 2000 hrající roli odrazových můstků pro populace medvěda a vlka: BG0000298 „Konyavska planina“ a BG0000308 „Verila“. Obě lokality jsou od sebe vzdáleny 20 km a mezi nimi se rozkládá vhodný koridor zalesněného stanoviště, přerušen opuštěnou zemědělskou půdou a pastvinami o délce okolo 7 km. Strana BG0000308 „Verila“ tvoří část Rilo-Rodopské populace medvěda v Bulharsku.
Touto oblastí vede mezinárodní trasa a železnice do Řecka a současně probíhá proces výstavby nové silnice (stavební projekt je ve fázi návrhu). V rozhodnutí studie EIA (Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) je požadováno za účelem ochrany potenciálního biokoridoru vybudování nadjezdu a podjezdu podél silnice (železnice vede přes tuto oblast tunelem).

Ochrana lišky polární ve Fennoskandii
Žadatel: WWF Švédsko
Požadované finanční prostředky: €16,500

Liška polární je ve Fennoskandii  (geografické vyjádření oblasti Skandinávského poloostrova, pol. Koly, Karelie a Finska) dle Směrnice o stanovištích Evropského společenství prioritním druhem. Jako kriticky ohrožený druh je klasifikována ve Švédsku, Norsku a Finsku. Intenzivní lov vedl na začátku 20. století k drastickému snížení populace a navzdory zákazu lovu od roku 1928 (Švédsko), 1930 (Norsko) a 1940 (Finsko) se populaci lišky polární již zpátky nepodařilo obnovit. V dnešní době populace lišky polární ve Fennoskandii sestává zhruba ze 150 jedinců. Současná hrozba populacím lišek představuje snižování dostupnosti přirozené potravy (v letním období lumíci, v zimním období tvoří potravu převážně mršiny sobů) a šíření lišek obecných během 20. století.

ÚKOLY A CÍLE PROJEKTU
Hlavním úkolem projektu je zachování lišky polární jako druhu fauny ve Fennoskandii (Švédsko, Norsko, Finsko). Liška polární je součástí naší biologické rozmanitosti a její zachování je jedním z cílů WWF (Světový fond na záchranu přírody). K zastavení trendu snižování populace a zvýšení šancí na její obnovu plánujeme poskytnout dodatečnou potravu u obydlených doupat během zimy po dobu tří let. Je to totiž právě zima, kdy polární lišky prožívají nejtěžší období pro přežití, obzvláště když sobí stáda začala měnit své chování. Dříve se častěji stávalo, že v horách během zimy zůstalo pár kusů sobů, na jejichž mršinách se lišky dokázaly přiživit. V dnešní době se však téměř všichni sobi přesouvají do níže položených lesů. Proto bývá dvakrát do měsíce poblíž doupat lišek ukryta veterinárně zkontrolována mršina zvířete. Ve Švédsku byly vybrány dvě oblasti, Vindelfjällen a Helags, kde jsou lišky polární po dlouhou dobu studovány a kde je již s místními lidmi dobře vybudován systém zásobování. 

Jak můžete pomoci?
-    Navštivte webové stránky EAZA www.eaza.net a sledujte průběh kampaně!
-    Informujte o kampani také své blízké a přátelé!
-    Pokud se rozhodnete finančně pomoci, kontaktujte nás!