Kampaň na záchranu volně žijících nosorožců 2005/2006

Hlavní cíle kampaně:

• Zvýšit obecné povědomí veřejnosti o nutnosti ochrany volně žijících nosorožců. Důležitým aspektem kampaně Zachraňte nosorožce je přiblížit veřejnosti kritickou situaci volně žijících nosorožců. Čtyři z pěti druhů nosorožců jsou dle Červené knihy ohrožených druhů (Red Data list IUCN) kriticky ohroženy a budou nejspíš v průběhu příštích desetiletí vyhubeny. Právě zoologické zahrady mohou pomoci zvýšit zájem o tato zvířata, např. pomocí informačních panelů nebo letáků, aktivitami zaměřenými na nosorožce či spoluprací s médii. S více než 125 milióny lidí, kteří každoročně navštíví členské zoo EAZA, je potencionální dopad kampaně na širokou veřejnost obrovský.
• Vzdělat veřejnost v oblasti chovu nosorožců, způsobu jejich života, etologii atd. Téměř každý člověk zná nosorožce. Kolik lidí ale dokáže rozeznat pět druhů nosorožců, kolik z nich umí určit jejich biotop nebo ví o obtížné práci strážců rezervací a ochránců přírody? Kampaň Zachraňte nosorožce vyzývá všechny účastnící se zoologické zahrady ke vzdělávání svých návštěvníků a zodpovězení všech těchto otázek.
• Získat tolik potřebné finanční prostředky na podporu záchranných programů pro volně žijící nosorožce. Potřeba finančních prostředků pro projekty in-situ* je obrovská. EAZA obdržela v rámci kampaně přes 50 žádostí s celkovou částkou 2,6 mil. Euro. Cílem kampaně je získání 350.000 Euro. Proto bylo vybráno 13 projektů, mezi které budou získané finanční prostředky rozděleny. Tyto projekty byly zvoleny s ohledem na všech pět druhů nosorožců, rozdílné oblasti výskytu i na základě dalších aspektů (např. translokace, protipytláctví, monitorování, výzkum, environmentální výchova). Pokud bude získána vyšší částka než 350.000 Euro, budou další finance rozděleny mezi osm projektů, které jsou v pořadníku.

* projekty in-situ – projekty v oblasti původního výskytu daného druhu

Translokace

Translokace je pečlivě naplánovaná operace odchytu a přesunu nosorožců s minimálním stresem pro zvířata. Vyžaduje tým odborníků a další pomocný personál. Nosorožci jsou transportováni ve speciálně navržené bedně na přívěsu silného nákladního auta. Často je potřeba zvedacího jeřábu pro snadnější manipulaci při nakládání a vykládání bedny. Před vypuštěním je nosorožec prohlédnut veterinářem, který se přesvědčí, zda se během cesty nezranil a zda je dostatečně silný a zdravý pro samostatný život v novém domově.

Proč je translokace tak důležitá?

Díky katastrofálnímu snižování počtu volně žijících nosorožců je nutné jejich malé izolované populace aktivně kontrolovat a spravovat, aby nedošlo k jejich zničení. V přírodě mohou zvířata migrovat a setkávat se s jedinci z jiných nosorožčích populací nebo rozšiřovat svou oblast výskytu. To předchází inbreedingu, dovoluje populaci růst nebo umožňuje nosorožcům nacházet vhodnou potravu a vodní zdroje pokud je jich nedostatek. V současnosti jsou vzdálenosti mezi nosorožčími populacemi obrovské a mezi nimi stojí bariéry v podobě lidských obydlí. Jejich přirozené prostředí se nemá kam rozšiřovat.

Translokace se proto stala nezbytnou součástí ochrany nosorožčích populací.

Environmentální výchovné programy

Environmentální programy jsou dnes důležitou součástí mnoha chráněných oblastí. Mnoho z nich je zaměřeno na všeobecnou ochranu přírody a ekologii a je určeno školním dětem.

V některých soukromých rezervacích jsou do vzdělávacích programů zapojeni také sami strážci, kteří objíždějí místní komunity a školy, hovoří o své práci a roli v ochraně přírody a vyprávějí vzrušující příběhy o setkáních s pytláky nebo se zvířaty. Své vyprávění podporují vzdělávacími materiály, např. filmy. Tento postup je velmi úspěšný. Těmto pracovníkům musí být samozřejmě uhrazeny cestovní náklady a vybavení.

V minulosti se většina ochranářské práce soustředila na faunu a flóru a ignorovala potřeby místních obyvatel. Ti byli často vystěhováni z chráněných oblastí, vyhnáni ze svých vlastních pozemků a domovů. Brzy začalo být zřejmé, že zapojení místních obyvatel pro úspěšné fungování ochranářských aktivit je nezbytné.

Program zaměřený na místní komunity, tzv. CBC (Community-Bassed Conservation) zahrnuje ekoturistiku, zakládání lesních školek, výrobu a prodej řemeslných výrobků, sběr tradičních léčivých produktů nebo přímé zapojení do ochranářské práce (prostřednictvím práce terénního pracovníka, průvodce, manažera nebo vzdělávacího pracovníka). Cílem projektu je ochrana a trvalé udržování oblastí místními komunitami, které se tak stávají jejich součástí a jsou za ně odpovědné.

V mnoha zemích, kde žijí ta nejvíce fascinující zvířata na světě, je místní lidé nemají šanci nikdy spatřit. Většina obyvatel Keni např. nikdy neviděla nosorožce! Tito lidé si nemohou dovolit vstupní poplatky do národních parků nebo nemají přístup k terénnímu vozidlu. Vzdělávací programy pro děti a dospělé mohou být jedním ze způsobů, jak je oslovit.

Výrok Baby Diom z Ministerstva zemědělství a ekologie v Senegalu praví: „Budeme chránit pouze to, co milujeme. Budeme milovat to, čemu rozumíme. Budeme rozumět pouze tomu, co se naučíme.“

! Ne všichni nosorožci jsou zabiti pytláky, mnoho z nich se chytí do pastí nastražených pro ostatní zvířata. Je velmi obtížné kontrolovat tuto nelegální činnost, protože pasti jsou umístěny na rozsáhlých plochách. Nosorožci díky své váze a síle dokáží přetrhnout nastražený drát, ale ten zůstává zařezán na nohách nebo na krku. Pokud se neodstraní, může dojít i k úmrtí zvířete. Místní obyvatelé obvykle znají nosorožčí stezky a vědí, kam chodí zvířata pít. Zapojení místních komunit při odstraňování těchto nelegálních pastí zvyšuje šance nosorožců na přežití !

Proč dnes v přírodě zbývá méně než 18.000 nosorožců?

Nosorožci jsou na pokraji vyhubení. Pytláctví a ztráta životního prostředí jsou dvě největší příčiny dramatického poklesu světové nosorožčí populace z 2 miliónů na počátku 19. století k méně než 18.000 přežívajícím jedincům v současnosti. Čtyři z pěti druhů jsou kriticky ohroženy, ale ještě není pozdě na jejich záchranu.

Pytláctví

Rohy jsou pro nosorožce opravdovým prokletím. Jsou utvořeny z látky zvané keratin, která se nachází také v lidských vlasech a nehtech. Rohy jsou používány pro dva hlavní účely:

1. V tradiční čínské medicíně (např. ke snížení horečky – ne jako afrodiziakum, jak se traduje).

Nosorožčí rohy se dle tradiční čínské medicíny používají např. k těmto účelům: - k vyléčení posedlosti ďáblem, k odehnání zlých duchů, při hadím uštknutí, zimnici, úplavici, artritidě, melancholii…

Jak vznikl mýtus, že se rohy používají jako afrodiziakum, přesto, že je tradiční čínská medicína k těmto účelům nepoužívá?

Pravděpodobně díky článkům západních spisovatelů, kteří měli jen povrchní znalosti o tradiční čínské medicíně. Steve Toon v roce 2002 uvedl, že pro lékaře používající tradiční čínskou medicínu není nosorožčí roh prostředkem ke zvýšení potence, ale je nenahraditelným léčivým přípravkem.

Nosorožčí rohy jsou ústředními prvky tradiční čínské medicíny, a to je také důvod smrti desítek tisíců nosorožců na celém světě. Lidé, kteří rohy používají, jejich léčivým účinkům opravdu věří, proto tak vzkvétá černý obchod a pytláctví. Ve skutečnosti není jasné, zda mají nosorožčí rohy nějaké léčivé účinky. Vypovídají o silné tradici, ve kterou věří milióny lidí, a pro kterou umírají tisíce zvířat. Nosorožci, jak je dnes známe, jsou na Zemi po milióny let, ale až člověk je přivedl na okraj propasti zvané vyhubení. Je smutné, že se tak děje ve jménu „léčivých účinků“ jejich rohů, které jsou pravděpodobně pouhým mýtem.

! Na počátku devatenáctého století žilo v Africe okolo 1 miliónu nosorožců dvourohých. V současné době přežívá pouhých 3.100 jedinců !

2. K výrobě rukojetí pro zdobené dýky používané v Jemenu

Rohy nosorožců zabitých ve Východní Africe často směřují do Jemenu, kde se z nich vyrábějí zdobené rukojeti pro dýky. Nosorožci však nejsou jedinými zvířaty, která jsou lovena pro tyto účely – pro produkty, které jsou považovány za luxusní – sloni pro slonovinu, gorily pro ruce, ze kterých se vyrábějí popelníky, sněžní levharti pro kožešinu, papoušci pro své peří. To jsou však jen některá z nich, příkladů je opravdu hodně.

! Jeden jemenský obchodník importoval více než 36.700 kg nosorožčích rohů, což znamená více než 12.750 zabitých nosorožců !

Ztráta přirozeného prostředí

Hlavním důvodem poklesu populace nosorožců z odhadovaných 2 miliónů v roce 1800 k současným 18.000 jedincům je pytláctví, ale ztráta přirozeného prostředí je rovněž klíčovým faktorem. Ta se projevuje několika způsoby:

• odlesňováním půdy pro zakládání lidských obydlí a pro zemědělskou produkci
• těžbou (jak legální tak nelegální)

Roztříštění biotopů

Ačkoliv jsou dvourozí, sumatránští a jávští nosorožci z velké většiny samotáři, potřebují být součástí velké populace kvůli genetické rozmanitosti. Mnoho biologů považuje 15 – 20 jedinců za minimální počet pro úspěšné znovuvytvoření životaschopné populace. Pokud je počet jedinců menší než 15 jsou reprodukční šance a dlouhotrvající genetická životaschopnost sníženy.

Pokud dojde k roztříštění biotopů, nosorožčí populace se zmenší. Ztráta několika jednotlivců může mít pro přežívající skupinu zvířat fatální následky. Proto je nesmírně důležitá přísná ochrana nosorožců v přírodě a chov ohrožených druhů v lidské péči pro případné posílení či vytvoření nové populace.

Politické konflikty

Pytláctví podnícené obchodem s ozdobnými dýkami v Jemenu nebo tradiční čínskou medicínou představuje pro nosorožce největší hrozbu. Ochránci přírody se samozřejmě snaží pytláctví zabránit např. prostřednictvím protipytláckých hlídek, oplocením rezervací nebo prací s místními obyvateli.

V politicky nestabilních oblastech či ve válečných zónách je však pro pytláky mnohem snadnější zabíjet nosorožce a jiná ohrožená zvířata. Příkladem takové oblasti, kde politický konflikt zapříčinil nárůst pytláctví je Republika Kongo, Zimbabwe a Nepál.

Příběh nosorožce tuponosého – příběh se šťastným koncem?

Dnes je nosorožec tuponosý – jižní poddruh (Ceratotherium simum simum) nejrozšířenějším druhem nosorožce na světě, ale dříve tomu tak nebylo. Farmáři i lovci přivedli tento druh na pokraj vyhubení. Posledních 50 – 100 přežívajících jedinců se stalo předmětem intenzivního zájmu ochranářů a díky tomu populace nosorožců tuponosých vzrostla na dnešních 11.100 jedinců. I přesto stále existuje riziko v podobě pytláků.

Většina těchto nosorožců žije v Jižní Africe (10.300 jedinců), další v Botswaně, Namibii, Svazijsku, Zambii a Zimbabwe, někteří z nich byli přemístěni do Keni.

V zoologických zahradách na celém světě žije na 760 těchto nosorožců.

Nosorožec tuponosý – severní poddruh (Ceratotherium simum cottoni) byl poměrně rozšířen v centrální a východní Africe (v šedesátých letech bylo zaznamenáno více než 2000 jedinců). V sedmdesátých a osmdesátých letech populace těchto nosorožců dramaticky klesla pro nadměrný lov a pytláctví. V roce 1984 bylo identifikováno posledních 13 nosorožců v Národním parku Garamba v Zairu (dnešní Republice Kongo). Díky přísným ochranářským aktivitám a intenzivní práci zejména Frankfurtské zoologické společnosti a nadaci „International Rhino Foundation“ se povedlo po 10 letech populaci tohoto poddruhu zdvojnásobit na 32 jedinců.

Ačkoliv se nosorožcům podařilo překonat série občanských válek, které vypukly koncem devadesátých let a pokračovaly i v dalších letech, situace se dramaticky změnila, když v dubnu 2004 vtrhli do Národního parku ozbrojenci a začali vyhlazovat nejen populaci nosorožců, ale i slonů, hrochů a dalších zvířat.

V lednu 2005 se situace zhoršila natolik, že jediným způsobem, jak zachránit posledních 10 volně žijících nosorožců před vyhubením, bylo odchytit je a převézt do bezpečnější oblasti.

Smlouva s vládou Republiky Kongo o převozu pěti nosorožců (dvou samců a tří samic) a jejich dočasném umístění v bezpečnější oblasti v Keni však nebyla nikdy podepsána. Jednotlivé politické frakce uvnitř vlády Konga se postavily proti převozu a odmítly v této věci dále jednat. Všechny ochranářské práce musely být v březnu 2005 zastaveny.

Je vysoce pravděpodobné, že severní poddruh nosorožce tuponosého bude v několika nejbližších měsících vyhuben, pokud se tak již nestalo.

Národní park Garamba navíc může ztratit status Světového dědictví UNESCA a tedy i dotace, které napomáhaly přežití i dalších druhů zvířat sdílejících biotop nosorožců tuponosých, jako jsou sloni nebo okapi.

Nosorožčí charakteristiky

Asijští nosorožci

• Nosorožec indický patří k největším ze všech druhů nosorožců. Může měřit až 2 metry v kohoutku a vážit až 2700 kg.
• Nosorožec jávský je ze všech druhů nejvzácnější. V současnosti přežívá okolo 60 zvířat.
• Sumatránský nosorožec je ze všech druhů nejmenší (max. váha 1000 kg, výška 1,5 m). Na rozdíl od ostatních druhů je částečně osrstěný.

Afričtí nosorožci

• Nosorožec dvourohý rád obývá zalesněné oblasti. Jeho vrchní ret je špičatý a nosorožec jej používá jako prst, kterým snáze uchopuje větve. Živí se hlavně větvemi stromů, keři a bylinami.
• Nosorožec tuponosý je jako jediný ze zbylých čtyř druhů nosorožců společenský. Samci sice žijí většinou samotářsky, ale samice vytvářejí spolu s mláďaty i více než desetičlenné skupiny.

Nosorožčí zajímavosti:

• Dvourohý nosorožec dokáže vyvinout rychlost až 55 km/hod. To je mnohem více než kterýkoli člověk. Dokáže také velmi hbitě měnit směr.
• Nosorožčí roh je tvořen z tisíců vlasům podobných vláken a svým složením je podobný lidským nehtům. Ačkoliv je velmi pevný, může se rozštípnout nebo zlomit. Pokud je roh zlomen nebo uříznut, znovu doroste.
• Nosorožec sumatránský se dorozumívá pomocí pestré škály zvuků – např. hvízdavými a kvílivými zvuky.
• Nosorožec indický je výborný plavec, který se dokonce dovede potápět a hledat pod hladinou potravu.
• Nosorožci se rádi válejí v bahně, což napomáhá jejich kůži a chrání ji proti parazitům, v horkých dnech je bahno ochlazuje a ochraňuje proti spálení.
• Oba druhy afrických nosorožců jsou přirozeně zvědavé a je známo, že následují zvuk, který je zaujme. Proto je tak snadné ulovit je a zabít.

Více informací najdete na oficiálních stránkách kampaně www.rhinocampaign.net .