Pravidelní návštěvníci naší zoo si jistě pamatují skupinu vzácných filipínských prasat ve výběhu nedaleko expozice Na statku a voliér dravců. Původní výběh se nacházel poněkud stranou, a ne všichni jej tak „objevili“. Nyní můžete pozorovat tato činorodá zvířata hned u hlavní návštěvnické trasy v podstatně větším výběhu, který je součástí expozice Klenoty Filipín.

Souostroví Filipíny je tvořeno více než 7 000 ostrovy. Jejich izolace od okolního světa i mezi sebou navzájem vedla ke vzniku druhů, které se nevyskytují nikde jinde na Zemi. Díky tomu patří Filipíny k oblastem s největší biologickou rozmanitostí na světě a řadí se mezi tzv. ohniska biodiverzity (Biodiversity hotspots). V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava nově vznikla úpravou stávajících výběhů pod restaurací Saola expozice s názvem Klenoty Filipín. Její obyvatelé jsou skutečnými klenoty – patří k ohroženým druhům vyskytujícím se pouze na velmi malém území, nikde jinde na světě. Jeden výběh obývá pětičlenné chovné stádo sambarů skvrnitých (Rusa alfredi). Tvoří je tři dospělé samice, mladý samec narozený v loňském roce a letošní mládě (samička). Do druhého výběhu, vzdálenějšího od restaurace, se před pár dny přestěhovala skupina prasat visajanských (Sus cebifrons negrinus), která doposud obývala menší výběh nedaleko voliér dravců. Skupina sestává z chovného páru a dvou mladých samců narozených v roce 2024. 

Oba druhy v přírodě žijí pouze na dvou filipínských ostrovech Panay a Negros. Zatímco sambaři jsou v mezinárodním Červeném seznamu zařazeni v kategorii „ohrožený“ (Endangered), prasata visajanská se nacházejí v kategorii „kriticky ohrožený“ (Critically Endangered). Kvůli ztrátě až 95 % lesů vlivem lidské činnosti, lovu a křížení se zdivočelými domácími prasaty patří mezi nejohroženější prasata světa. Evropská populace sambarů v lidské péči momentálně čítá 116 jedinců chovaných v pouhých 31 zahradách. Počty prasat visajanských se v Evropě pohybují kolem 150 jedinců ve 41 institucích. Chov obou druhů je řízen v rámci EAZA ex situ programů (EEP). O obou druzích máme velmi málo informací, co se jejich způsobu života v přírodě týká. Zoologické zahrady tak mají nezastupitelnou úlohu, neboť slouží k tomu, abychom se o těchto ohrožených zvířatech dozvěděli co nejvíce informací, které následně pomohu dané zástupce lépe chránit v místě jejich přirozeného výskytu.

Pokud se však návštěvníkům zdají výběhy prázdné, nemusí zoufat. Stačí přijít k expozici v čas, kdy jsou aktivní i jejich obyvatelé. Sambaři se ve volné přírodě vyznačují především soumračnou a noční aktivitou. Stejně tak i u nás v zoo je nejlepším obdobím pro jejich pozorování ráno a podvečer. Prasata visajanská jsou naopak aktivní v průběhu většiny dne, přičemž v podvečerních hodinách již většinou odpočívají. Zajímavostí je, že ve volné přírodě v oblastech s významnou lidskou aktivitou jsou prasata visajanská aktivní především v nočních hodinách.

Kromě toho chováme v zoo i další zástupce unikátní filipínské fauny – ty už ale pobývají v zázemí. Jedná se o velemyš obláčkovou (Phloeomys pallidus) a velemyš největší (Phloeomys cumingi). Tyto dva druhy stromových hlodavců se pro změnu vyskytují pouze na ostrově Luzon. 

Chov v lidské péči, ať už v návštěvnické části, nebo skrytě mimo zraky návštěvníků, se pro tyto endemické druhy může stát zásadním pro jejich zachování na Zemi.

Zpět na novinky