Nádhernice rudá

Počet ohrožených druhů živočichů i rostlin na Zemi neustále narůstá. V Červeném seznamu (Red List of Threatened Species), který sestavuje Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN), je aktuálně uvedeno přes 49 500 organismů, které jsou ohroženy vyhubením. Narůstá žel i počet taxonů (druhů a poddruhů), které již byly z volné přírody zcela vyhubeny. Aktuálně je jich na seznamu 83. Bez lidské péče by mohly z planety vymizet nadobro. Při jejich udržení na planetě hrají zásadní roli moderní zoologické a botanické zahrady, které chovají/pěstují některé z těchto druhů ve svých zařízeních. V Zoo Ostrava je aktuálně 14 takových druhů, resp. 13 druhů a 1 poddruh.

Hlavním posláním moderních zoologických zahrad je přispět k zachování biologické rozmanitosti. Tyto významné ochranářské organizace pomáhají chránit ohrožené druhy jednak jejich chovem ve svých zařízeních (ex situ), a také podporou záchranných projektů v místech přirozeného výskytu daných druhů (in situ). Neméně důležitá je i osvěta široké veřejnosti právě v otázkách ochrany přírody, jelikož zoo po celém světě ročně navštíví přes 700 milionů lidí. Pro Zoologickou zahradu a botanický park Ostrava je ochrana přírody stěžejní – je zapojena do stovky záchovných programů, podporuje na 20 ochranářských in situ programů a připravuje pro veřejnost řadu osvětových aktivit. Mezi zvířaty chovanými v ostravské zoo je jich už téměř třetina, kterou najdeme na seznamu ohrožených, nebo dokonce kriticky ohrožených zvířat. A postupně přibývá druhů a poddruhů z kategorie Extinct in the Wild (vyhubený v přírodě). Aktuálně je takových taxonů v zoo 14, 7 taxonů je zvířecích a 7 rostlinných.

7 (pod)druhů zvířat
V případě zvířat vyhubených v přírodě se jedná o 6 druhů a jeden podpruh: siku vietnamského (Cervus nippon pseudaxis), jelena milu (Elaphurus davidianus), hrdličku sokorskou (Zenaida graysoni), a čtyři druhy ryb – jelečka teuchitlánského (Notropis amecae), skifii žlutou (Skiffia francesae), platu Couchovu (Xiphophorus couchianus) a platu Meyerovu (Xiphophorus meyeri). 

7 druhů rostlin
Vedle chovu vzácných zvířat pěstuje zoo od roku 2024 také rostliny, které jsou v Červeném seznamu IUCN vedeny jako druhy vyhubené v přírodě:

-    Franklinie americká (Franklinia alatamaha)
Strom dorůstající výšky 3–6 metrů. Název Franklinia odkazuje na amerického státníka a vědce Benjamina Franklina, druhové jméno alatamaha na řeku Altamaha v Georgii, kde byl strom kolem roku 1765 poprvé nalezen. V přírodě se tento druh nevyskytuje od roku 1803.

-    Vrbina minorská (Lysimachia minoricensis)
Endemit původem z Minorky byl znám pouze z jediné lokality, odkud vymizel mezi léty 1926 a 1950. Naštěstí byla k dispozici semena a druh byl pěstován od roku 1926 v botanické zahradě v Barceloně. Patří ke kleistogamním druhům – produkuje semena bez pomoci opylovatelů. 

-    Durmanovec krvavý (Brugmansia sanguinea)
Původní areál tohoto 2–5 m vysokého keře či menšího stromu byl v horských oblastech Kolumbie, Ekvádoru, Peru a Bolívie. Rostl v nadmořských výškách až 3500 m, přičemž planě rostoucí exempláře se nikdy nepodařilo najít. Rostlina se uplatňovala v domorodé medicíně. 

-    Durmanovec stromový (Brugmansia arborea)
Tento stálezelený keř nebo malý strom dorůstá až sedm metrů. Pocházel rovněž z And v jižní Kolumbii, v Ekvádoru, Peru, západní Bolívii a severním Chile. Ani tento druh nebyl ve volné přírodě nalezen. Bílé silně vonné květy mají trubkovitý tvar o délce 12–17 cm. 

-    Durmanovec vonný (Brugmansia suaveolens)
Keř vysoký 3–5 m původem z pobřeží jihovýchodní Brazílie (Mata Atlântica) se také nikdy nepodařilo ve volné přírodě najít. Místní obyvatelé jej sice oceňovali jako rostlinu magickou a v určitých ohledech i léčivou, avšak zároveň se jí obávali. Plody obsahují tropanové alkaloidy.

-    Alula (Brighamia insignis) 
Havajský název endemického lobelioidu nazývaný též vulkánská palma byl původem z ostrovů Kauaʻi a Niʻihau, ale ve volné přírodě je považován za vyhynulý od roku 2020. Rostl na skalnatých římsách s malým množstvím půdy a strmými mořskými útesy. 

-    Nádhernice rudá (Clianthus puniceus)
Endemit novozélandského Severního ostrova. Jedná se o stálezelený rozkladitý keř s nápadnými červenými květy připomínajícími zobák papouška. V roce 2005 byla ve volné přírodě pozorována poslední rostlina tohoto druhu. Ve svém logu ji má botanická zahrada v novozélandském městě Dunedin.

Většinu těchto rostlin můžete vidět při komentovaných prohlídkách botanického zázemí, které probíhají o sobotách a nedělích, vždy v 11 a ve 14 hodin. Prohlídky jsou ve ceně vstupného do zoo, sraz zájemců je u výběhu plameňáků.

Zpět na novinky